Popis
Fontána De Torres je monumentální kašna na náměstí Piazza della Vittoria, hlavním náměstí Brindisi. Postavená v roce 1618, aby přivedla vodu do města sužovaného epidemiemi, je malým pomníkem španělskému guvernérovi a starým římským akvaduktům.
Tvoří ji dvě mramorové nádrže: velká dole zachycuje vodu, která tryská z menší horní mísy. Ta vznikla jako křtitelnice: ve středověku se v ní křtilo ponořením a pro kašnu byla použita znovu.
Na kašně oslavuje latinský nápis guvernéra De Torrese, španělského krále Filipa III. a neapolského místokrále, vévodu z Osuny. Připomíná také škody, které na akvaduktech napáchal normanský král Vilém I. Zlý.
V 17. století bylo náměstí rozdělené na dvě části: náměstí šlechty, se Sedile a hodinovou věží, které byly obě zbořeny, a náměstí prostého lidu, kde se konal trh s potravinami. Kašna stála na tom druhém a sloužila hlavně prodavačům.
V létě 1617 a 1618 zasáhly Brindisi epidemie, které si vyžádaly mnoho obětí, hlavně mezi španělskými vojáky, kteří byli ve městě posádkou. Pro vodu se muselo chodit až k baště San Giorgio, kudy vedl antický akvadukt.
Guvernér, španělský kapitán Pedro Aloysio de Torres, se tehdy rozhodl přivést vodu do města obnovením římských vodovodů a dal postavit tři kašny: tahle byla nejdůležitější, protože stála nejvíc uprostřed.
Platit měli zámožní občané, každý podle svých možností. Guvernér dal na zdi jejich domů napsat dlužnou částku, vypočtenou podle mezd dělníků.
V březnu 1715 přestala kašna kvůli nedostatečné údržbě dávat vodu. Starosta Stanislao Monticelli ji dal opravit a 26. října toho roku voda znovu vytryskla.
Tvoří ji dvě mramorové nádrže: velká dole zachycuje vodu, která tryská z menší horní mísy. Ta vznikla jako křtitelnice: ve středověku se v ní křtilo ponořením a pro kašnu byla použita znovu.
Na kašně oslavuje latinský nápis guvernéra De Torrese, španělského krále Filipa III. a neapolského místokrále, vévodu z Osuny. Připomíná také škody, které na akvaduktech napáchal normanský král Vilém I. Zlý.
V 17. století bylo náměstí rozdělené na dvě části: náměstí šlechty, se Sedile a hodinovou věží, které byly obě zbořeny, a náměstí prostého lidu, kde se konal trh s potravinami. Kašna stála na tom druhém a sloužila hlavně prodavačům.
V létě 1617 a 1618 zasáhly Brindisi epidemie, které si vyžádaly mnoho obětí, hlavně mezi španělskými vojáky, kteří byli ve městě posádkou. Pro vodu se muselo chodit až k baště San Giorgio, kudy vedl antický akvadukt.
Guvernér, španělský kapitán Pedro Aloysio de Torres, se tehdy rozhodl přivést vodu do města obnovením římských vodovodů a dal postavit tři kašny: tahle byla nejdůležitější, protože stála nejvíc uprostřed.
Platit měli zámožní občané, každý podle svých možností. Guvernér dal na zdi jejich domů napsat dlužnou částku, vypočtenou podle mezd dělníků.
V březnu 1715 přestala kašna kvůli nedostatečné údržbě dávat vodu. Starosta Stanislao Monticelli ji dal opravit a 26. října toho roku voda znovu vytryskla.