Popis
Vergiliův pomník je velká socha z bílého mramoru od Floriana Bodiniho v parčíku na náměstí Piazza Vittorio Emanuele II, na nábřeží v Brindisi. Hledí k východnímu moři, ve městě, kde roku 19 př. n. l. zemřel autor Aeneidy.
Na vrcholu sloupu stojí bezruká okřídlená Victoria a po sloupu sklouzává rubáš: pro sochaře neexistuje vítězství bez bolesti a smutku. U paty jsou rozmístěny symboly Vergiliových témat: přilba, kůň, pes, beránek a olivová ratolest.
Společně vyprávějí o protikladech, které prostupují básníkovo dílo, od Aeneidy po Georgika a Bukolika: válka a mír, dobro a zlo, život činný a rozjímavý.
Mramor je sochařský carrarský, opracovaný v dílně Nicoli: Bodini ten svět dobře znal, protože až do roku 1987 vedl Akademii výtvarných umění v Carraře. Vybral ho instinktivně, jako „materiál nabitý podněty největší klasické tradice, od Feidia po Moora“. Smysl má i místo: východní moře, odkud začíná Aeneova cesta.
Dílo bylo objednáno v roce 1981 ke dvoutisícímu výročí básníkovy smrti a odhaleno 27. března 1986. V roce 1988 ho přemístili tam, kde stojí dnes, ačkoli Bodini si ho představoval na nedalekém náměstíčku Piazzetta Dionisi, kde Vergilius strávil své poslední hodiny.
Básník měl dům na nábřeží, naproti římským sloupům, a zemřel krátce po návratu z cesty do Řecka. Při popisu místa, kde přistává Aeneas, se inspiroval právě přístavem v Brindisi, chráněným díky svému tvaru připomínajícímu jelení hlavu.
Pro sochaře to jméno bylo rodinné: jeho dědeček z matčiny strany, malíř a freskař Virgilio Mascioni, v něm jako první probudil lásku k umění.
Na vrcholu sloupu stojí bezruká okřídlená Victoria a po sloupu sklouzává rubáš: pro sochaře neexistuje vítězství bez bolesti a smutku. U paty jsou rozmístěny symboly Vergiliových témat: přilba, kůň, pes, beránek a olivová ratolest.
Společně vyprávějí o protikladech, které prostupují básníkovo dílo, od Aeneidy po Georgika a Bukolika: válka a mír, dobro a zlo, život činný a rozjímavý.
Mramor je sochařský carrarský, opracovaný v dílně Nicoli: Bodini ten svět dobře znal, protože až do roku 1987 vedl Akademii výtvarných umění v Carraře. Vybral ho instinktivně, jako „materiál nabitý podněty největší klasické tradice, od Feidia po Moora“. Smysl má i místo: východní moře, odkud začíná Aeneova cesta.
Dílo bylo objednáno v roce 1981 ke dvoutisícímu výročí básníkovy smrti a odhaleno 27. března 1986. V roce 1988 ho přemístili tam, kde stojí dnes, ačkoli Bodini si ho představoval na nedalekém náměstíčku Piazzetta Dionisi, kde Vergilius strávil své poslední hodiny.
Básník měl dům na nábřeží, naproti římským sloupům, a zemřel krátce po návratu z cesty do Řecka. Při popisu místa, kde přistává Aeneas, se inspiroval právě přístavem v Brindisi, chráněným díky svému tvaru připomínajícímu jelení hlavu.
Pro sochaře to jméno bylo rodinné: jeho dědeček z matčiny strany, malíř a freskař Virgilio Mascioni, v něm jako první probudil lásku k umění.