Popis
Hradby Brindisi jsou pozůstatkem opevnění, které po staletí bránilo město: brány, bastiony a věže roztroušené mezi domy historického centra. Stopu na nich zanechali Messapové, Římané, Štaufové, Aragonci i Španělé a některé úseky lze dodnes navštívit.
Nejmohutnější části stojí na straně pevniny. Porta Mesagne, zvaná též Porta Napoli, je nejstarší brána: nechal ji postavit Fridrich II. a dokončena byla v roce 1243. Vedle ní pětiboký bastion Karla V. nese na nároží erby císaře a neapolského místokrále.
Porta Lecce, druhá městská brána, vznikla z vůle Ferdinanda Aragonského a dokončena byla v roce 1464. Nese tři erby: Brindisi, Karla V. a uprostřed erb jeho vojenského architekta Ferdinanda Alarcóna.
Torrione dell'Inferno z roku 1484 je kruhová věž spojená s Castello Svevo kurtinou, kdysi zakončenou cimbuřím, která se zachovala téměř nedotčená. Název („Pekelná věž“) pochází nejspíš od čtyřiceti děl, kvůli nimž působila hrozivě. Dále je tu pětiboký bastion San Giacomo, kde se konají výstavy a konference.
První hradební okruh postavili Messapové; Římané a Byzantinci ho zesílili, Langobardi zničili. Fridrich II. navrhl nové hradby pro město, které se rozrostlo směrem k východní zátoce Seno di Levante, ale projekt zůstal nedokončený.
Strach z Turků, který vzrostl po dobytí Otranta, přiměl Aragonce v 15. a 16. století vybudovat nová opevnění. S příchodem moderního dělostřelectva poslal Karel V. Alarcóna, aby je přestavěl: Brindisi se stalo tak těžko dobytným, že se Turci v roce 1537 vpádu vzdali.
V 18. století už hradby a brány sloužily jen k vybírání cla ze zboží a v roce 1776 nechal Andrea Pigonati několik jejich úseků zbourat kvůli pracím v přístavu. Španělská mapa z roku 1739 uchovala jména zaniklých bastionů: Arruinado, tedy „zničený“, a Escorciatore, „řezník“.
Nejmohutnější části stojí na straně pevniny. Porta Mesagne, zvaná též Porta Napoli, je nejstarší brána: nechal ji postavit Fridrich II. a dokončena byla v roce 1243. Vedle ní pětiboký bastion Karla V. nese na nároží erby císaře a neapolského místokrále.
Porta Lecce, druhá městská brána, vznikla z vůle Ferdinanda Aragonského a dokončena byla v roce 1464. Nese tři erby: Brindisi, Karla V. a uprostřed erb jeho vojenského architekta Ferdinanda Alarcóna.
Torrione dell'Inferno z roku 1484 je kruhová věž spojená s Castello Svevo kurtinou, kdysi zakončenou cimbuřím, která se zachovala téměř nedotčená. Název („Pekelná věž“) pochází nejspíš od čtyřiceti děl, kvůli nimž působila hrozivě. Dále je tu pětiboký bastion San Giacomo, kde se konají výstavy a konference.
První hradební okruh postavili Messapové; Římané a Byzantinci ho zesílili, Langobardi zničili. Fridrich II. navrhl nové hradby pro město, které se rozrostlo směrem k východní zátoce Seno di Levante, ale projekt zůstal nedokončený.
Strach z Turků, který vzrostl po dobytí Otranta, přiměl Aragonce v 15. a 16. století vybudovat nová opevnění. S příchodem moderního dělostřelectva poslal Karel V. Alarcóna, aby je přestavěl: Brindisi se stalo tak těžko dobytným, že se Turci v roce 1537 vpádu vzdali.
V 18. století už hradby a brány sloužily jen k vybírání cla ze zboží a v roce 1776 nechal Andrea Pigonati několik jejich úseků zbourat kvůli pracím v přístavu. Španělská mapa z roku 1739 uchovala jména zaniklých bastionů: Arruinado, tedy „zničený“, a Escorciatore, „řezník“.